S cílem usnadnit uživatelům používat naše webové stránky využíváme cookies. Používáním našich stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookie na vašem počítači / zařízení. Nastavení cookies můžete změnit v nastavení vašeho prohlížeče.

 

 

Katalog SOUL 2017

 


 

 

 

Boilie Crazy Power Pepper Fish 250gr 24mm

 

 

Dumbells vyvážené 65gr 15 x 20mm

 

Obalovací pasta

 

Pelety z tygřích ořechů

 

Pelety Black Halibut boostrované

 

 

Pelety Red Halibut boostrované

 

 

 

Podporuje mojeID

Doporučujeme

Cena od: 139,00 Kč (5,35 €)
Cena od: 139,00 Kč (5,35 €)
Cena od: 999,00 Kč (38,42 €)

Nejprodávanější

Cena od: 119,00 Kč (4,58 €)
Cena od: 199,00 Kč (7,65 €)

 

 


» Články

Moby Dick a dvacetiletá cesta za svým snem…

 

Francie, Lac Du Der, 4800 hektarů. Toto nádherné a velké jezero jsem měl již pár let ve svém hledáčku a věděl jsem, že dříve nebo později budu stát na břehu tohoto krásného a velkého jezera. Po velmi úspěšné výpravě na jaře, kdy jsem se svým kamarádem Martinem navštívil naší oblíbenou lokalitu v jižní Francii jezero Lac de Saint Cassien, kam jezdíme více jak deset let, jsem ještě měl naplánovány dvě výpravy na další veliké jezero, kde jsem lovil ze břehu a z lodi. Tyto dvě výpravy nedopadli podle mých představ. Největší ryba, kterou jsem ulovil,byl lysec překračující hranici dvaceti kilogramů z extrémní vyvážky jednoho kilometru, jinak jsme ulovily jen samé sumce. Trošku mě to naštvalo a potřeboval jsem si odpočinout od této vody, kam jezdím kvůli jedné překrásné rybě již několik let. V tu dobu se mi začala honit v hlavě myšlenka, že navštívím nové jezero. Je to něco nepoznaného, stále Vás to táhne dopředu a máte o mnoho víc motivace.

 

Začal jsem plánovat výpravu. Nejdůležitější bylo vybrat správné místo lovu. Věděl jsem o velkém šupináči, který tu žije. Velké ryby bývají teritoriální a pohybují se často na přibližně stejných místech. Noční místa, na kterých se ryba v předešlých letech ulovila, byla již obsazená a tak jsem musel vše dobře zvážit. Zarezervoval jsem noční zónu na celých dvacet dní. Často jezdím po Evropě na desetidenní výpravy, ale je to málo času a tak jsem se rozhodl, že do konce roku jinam nepojedu a strávím tu dvacet dní. Vždy vycházím z toho, že kapři jsou zvědaví a já musím něco udělat, abych je přinutil připlavat do mého loviště.

 

Plán jsem měl v hlavě jasný, nemohl jsem se po dobu dvaceti dní přestěhovat a aktivně vyhledávat kapry, kde se zrovna vyskytují.

 

Tím, že hodně zakrmíme, přilákáme cejny a malé kapry a na našem lovišti se začne něco dít. To zaujme i ty největší kapry a připlavou se podívat.

 

Krmná kampaň na dvacet dní:  Připravily jsme si 250kg suchého partiklu, byla to řepka a pšenice. Dále 200kg naložených tygřích ořechů, 50kg Aminopelet 15mm. Boilies jsme zvolily ve čtyřech příchutích Monster´s Paradise, Fish, Elite a Elite Strawberry celkem 300kg.

 

Sečteno a podtrženo, měli jsme sebou  800kg krmení, které jsme nechtěli rozhodně vézt zpátky domů.

 

V minulých letech se nám na velkých vodních plochách vyplatilo, pokud jsme hodně zakrmily.

 

Přijíždíme k jezeru za silného deště, ale stejně stavíme tábor. Je už hodně hodin a rozhodujeme se, že necháme vše ostatní na další den. Ráno po pečlivém prozkoumání na dně jezera nenacházíme žádné výrazné anomálie a umísťujeme osm bójek. Každý dáváme jeden prut pod první hranu a zbylých šest do volného prostoru, kde je hloubka okolo pěti metrů. Zakrmujeme masivně jedno velké místo před našimi bójemi a pruty rozvážíme kolem něj.

 

Záběry začaly přicházet každou noc pravidelně. Nebylo jich mnoho, ale zato od větších ryb.

 

Nejlépe nám fungovalo boilies Elite-Strawberry 24mm + V-Pops 16mm v esenci Elite a esenciálním oleji Black Pepper. Takto nastražené boilies jsme zabalili do Powder pasty z Liquidu, Powderu a Glm. Před zavezením jsme ještě přidávali k háčku PVA punčochu s Aminopeletami 4mm nabustrovanou v Liquidu, Powderu a GLM.

 

Na dně jezera se nacházela spousta pařezů porostlých slávkami, kterých bylo všude přehršel. Proto jsme svoje montáže museli maximalizovat, aby vydrželi co nejvíce. Používali jsme pletenou šňůru Snaggy Water, která je velmi odolná i proti slávkám a nehrozí její přeříznutí, jako u slabých pletených šňůr nebo nevhodných vlasců, s kterými se v těchto podmínkách nedá téměř rybařit. Na konec jsem používal 30m šokového vlasce Shock it 0,70mm, který je velmi odolný. I přesto jsem ho musel měnit, po zdolání ryby byl totiž často nasekaný, jak od filmovacího nože. Olova jsme používali 280g průběžné odpadávací. Návazec jsem zvolil ze šňůrky Strip Easy Soft 25lb Brown a háček RSH 1000 velikost 4. doplněný rovnátkem. Tato montáž je uzpůsobená do vázek a dokáže udržet i ty největší kapry. Nestalo se mi, že by mi kapr uřízl návazec anebo se sám vypnul. Problém byl v tom, že většinou byla ryba zajetá pod pařezem a nezbývalo nic, než ji vykotvičkovat a často jsem kapra chytil přímo za návazec. To byl velký problém a několika kaprům jsem takto vytrhl háček z tlamky.

 

Stále pršelo a hadina v jezeru než by klesala, jak je zvykem, začala stoupat. Do jezera se začalo valit velké množství zakalené vody z přítoku. Přitékající voda přinášela spousty nečistot v podobě větví a trav, které se neúprosně začali chytat na naše šňůry. Celý den a noc jsem chodil dotahovat brzdy u mých navijáků, které byly k ránu natvrdo. Nečistoty natahovaly šňůry na maximum. Celou noc jsem nespal, jak signalizátory stále pípaly. Po jedenácté noci přišel ráno Vilo okolo deváté na pokec. Ležel jsem, protože jsem celou noc nespal. Sotva jsme prohodily pár vět a v tom se mi z pravého prutu, který tam ležel už dvě noci i přes hodně utáhlou brzdu začíná odmotávat šňůra. Nečekám na nic a jedu na vodu. Po cestě je šňůra zasekla v pěti pařezech a tak musím kotvičkovat, stříhat a navazovat šňůru. Je to úmorná práce, ale pokud chcete dostat svůj úlovek do podběráku, tak není zbytí. Vše dopadlo dobře, přijíždím nad montáž, a ta je také v pařezu. Pokládal jsem ji do čtyř metrů a teď byla v 5,2m. Bylo mi hned jasné, že tam kapr bude. Několikrát jsem lehce zatahal za šokový vlasec a ucítil jsem, že tam kapr stále je. Asi po pěti minutách vyjíždí na volnou vodu. Dostávám se nad kapra a ten mě neúprosně táhne asi 500 metrů a nejsou na něm znát žádné známky únavy. To už začínám tušit, že to je doopravdy obrovská ryba. Sumce bych poznal, těch už jsem na boilies nachytal desítky a nebyli to zrovna drobečci. V dálce spatřuji něco černého na hladině a myslím si, že to je bójka. Ryba jede stále stejným směrem a vtom spatřuji, že to není bójka, ale potopený strom, který kouká z pěti metrů až k hladině. Ryba se nechce nechat zastavit, najíždí do stromu a na vteřinku se tam zasekává. To mi v hlavě probíhají i ty nejhorší scénáře, vše je porostlé slávkami, stačí málo a ryba bude nenávratně pryč. Buď a nebo. Opírám se do své MK III co to jde, po vteřině se ukazují na hladině obrovské bubliny a ryba vyjíždí z vázky ven. Tak teď už tě tam nepustím a rvu rybu nahoru. Zhruba metr pod hladinou spatřuji neuvěřitelné tělo kapra, který vyjíždí směrem ke mně. Okamžitě jsem věděl, že mám před sebou MobyDicka, největší rybu, která tu žije. Srdce se mi rozbušilo, přišel okamžik, na který jsem čekal dvacet let. Neuvěřitelný zážitek, který se mi vryl hluboko do paměti. Říkám si ještě není vyhráno! Kapr se ztrácí v hlubině a až na počtvrté se mi ho daří podebrat. V tu chvíli jsem nejšťastnější člověk na světě. Nemůžu tomu uvěřit, kapra dávám opatrně do lodi a rychle sním jedu do tábora. Je totálně narvaný a je vidět, že mu na našem krmném místě chutnalo. Během chvíle z něho vyteklo asi tak kilo boiliesu Elite. Po cestě se mě zhostily velké emoce a musel jsem si několikrát silně zakřičet. To už je Jardovy na břehu jasné, že to konečně přišlo. Vedle nás chytal Viliam Štrba a Zsolt Bundik, kteří už s Jardou čekají na břehu. Pomáhají nám rybu zvážit a zdokumentovat, za což bych jim chtěl poděkovat. Ručička váhy se zastavuje těsně pod hranicí 36kg. Všichni se shodujeme na váze 35,8kg. Rychle rybu dokumentujeme i když prší. Focení a natáčení se odehrává celou dobu ve vodě, aby se tomuto klenotu evropských svazových vod nic nestalo. Po pár minutách ho vracíme do svého domova a já nemůžu radostí ani mluvit. Chtěl bych poděkovat všem kamarádům a hlavně své rodině za splněný sen, který se mi splnil u překrásného obrovského jezera.

 

Rekapitulace:

Během těch dvaceti dní jsme měli 32 záběrů, o dvanáct ryb jsme přišli v kořenech. 90% ryb jsme museli kotvičkovat. Podařilo se nám ulovit čtyři lysce, kterých je dnes v jezeru velmi málo a v současnosti zde silně převažují šupináči. Největší ulovené ryby: 3 x 15kg, 2 x 15,5kg 2 x 18kg, 20kg šupináč, 20,4kg lysec a Moby Dick 35,80kg

 

Tomáš Blažek & Friends

 

FOTOGALERIE

Cesty za svým snem

Po dlouhé zimě plné carpshow, výstav a pracovního vytížení, vzpomínám na úspěšnou zimní výpravu na Cassien, kterou jsem podnikl z Jirkou Králem, mým dobrým kamarádem a skvělým kaprařem. Jsem ze všeho tak vyčerpán, že plánuji další výpravu na toto úchvatné jezero, tentokrát může můj další parťák Martin Hrdý ( Habakuk). Domlouváme se, že vyjedeme začátkem května a vystřídáme kamaráda Jardu. Čas letí, jak voda a já přijíždím v nočních hodinách do Plzně k Martinovy a dokládáme dodávku, která je, jako vždy silně přeložená. Dáváme si kávu a cigárko a vyjíždíme na naši známou cestu a vždycky nadáváme, že to nemůže být blíž. Po nekonečně dlouhé cestě a několika zastávkách sjíždíme z dálnice na sjezdu 39, platíme poslední mýto a už jsme na Cassienském mostě.

Nejprve jedeme nakoupit do francouzského marketu a rychle k vodě. Sjíždíme k západnímu rameni a vítáme se s vodou a s kamarády. Dáváme se do práce a nakládáme tři plné čluny. Odvážíme auto do restaurace, kde nám ho za pár Euro rádi pohlídají. Nasedáme do lodí a přejíždíme na nedaleké místo, kde budeme rybařit. Stavíme tábor a připravujeme vybavení na další den. Rybařit budeme až zítra.

Konečně máme vše připravené a můžeme si sednout ke skleničce dobrého vína. Jaroušek nám ukazuje krásné fotky a vypráví zážitky, které tu za třicet devět dní prožil. Nachytal krásné ryby 27kg, 26,7kg 22,2kg a mnoho dalších, opravdu super!!! Gratulace Jardo!!! Toho většího kapra jsem už vyděl na váze 25kg, ale tu druhou rybu 26,7kg ještě nikdy. Jarda mi udělal radost, protože ji pojmenoval po mě „Tomík“.

Ráno se loučíme s Jardou a kamarádem Vilkem, který bohužel odjel po devatenácti dnech bez kapra. Ale to je Cassien: „Krásný, ale mnohdy nemilosrdný“.

S Martinem máme vymyšlenou taktiku, rozvinout pruty do vějíře kolem lovného místa, tak že levý a pravý prut máme v nejmenší hloubce a středové pruty se svažují nejhlouběji ke korytu. Po prozkoumání dna jsou naše montáže rozvezeny v hloubkách od tří do deseti metrů. Boilies jsem zvolil Monster-Liver a v první řadě kombinaci Fish-Banana, která dokázala nachytat mě a mým přátelům spoustu Cassienských kaprů. Na všechny pruty jsme pro začátek nastražili stoprocentní nástrahu žlutou V-Popku 16mm a 20mm, nadipovanou v esenci Banana a obalenou pastou z Powderu a Liquidu do které jsem při výrobě přidal New GLM a Power Powder Banana. Na každou montáž jsme plošně naházeli tři kila boiliesu 24mm.

Tentokrát jsme si sebou vzali spoustu krmení, hlavně řepku a Aminopelety všech průměrů 4mm, 15mm a 25mm. Ty sloužily na rozkrmení středového místa, kolem kterého byli do půlkruhu rozmístěny montáže. Toto krmné místo bylo dlouhé padesát metrů, svažovalo se ze čtyř do osmi metrů a jeho hlavním posláním bylo zaujmout cejny, aby zakalili dno a přilákali projíždějící zvědavé kapry.

Voda měla devatenáct stupňů. Někteří kapři se už na konci západního ramene třeli, ale rozhodně ne všichni a my jsme plní očekávání. Jarda měl každé tři dny jeden záběr a to jsme chtěli změnit.

Máme vše hotovo a začíná pršet. Jsou to zhruba tři hodiny po závozu a přichází první záběr z 6m hloubky. K dešti se přidal silný vítr, tvoří se obrovské vlny, motor téměř nestíhá. Po urputném boji nám v síti podběráku končí první Cassienský šupináč. Při podebírání ho poznávám, běžně se chytá na váze okolo 22kg. Několikrát jsem tuto rybu fotil, dáváme ji do vážící tašky. Je už vytřený a ručička ukazuje „jen“ 17,6kg. Dobrý začátek! Máme velkou radost že záběr přisel tak rychle. Během dalších 24hodin máme další čtyři záběry, bohužel jednoho velkého lysce nad 20kg u lodi ztrácím. V-Popka nadipovaná v esenci Banana a obalená pastou z Liquidu a Powderu funguje skvěle. Nepřestává pršet a hladina jezera se zvedá. Přes bivak nám teče malá říčka a voda se začíná ochlazovat. Déšť nemá konce a teplota vody spadla z devatenácti na pouhých dvanáct stupňů. Kapři přestávají intenzivně žrát a počet záběrů se snížil v průměru na jeden denně. Aspoň se něco děje!!! Na protějším břehu sedí dva němečtí kamarádi a jsou velmi rozčarováni, vůbec jim to nejde. Za čtyři měsíce ulovili největšího kapra 17kg a mají, tak jeden záběr za týden.

Šestá noc mi přináší záběr z 3m hloubky opět na obalenou V-Popku 20mm. Vyjíždíme za rybou, která se ukryla do mělčiny mezi traviny. Lehce se snažím kapra stáhnout do hlubší vody a vtom vyskakuje nad hladinu. Z Martinových úst se ozývá: „to si dělá prdel!!!“ Kapra stahujeme na hloubku, pořád se mi zdá, že to bude menší ryba. Na hladině se začínají dělat obrovské výry, nedá mi to a blikám na něj čelovkou. V tu chvíli jsem málem vypadl z lodi. Vidím obrovského šupináče a rychle povoluji brzdu, abych o něj nepřišel. Nakonec se mi daří kapra podebrat. S Martinem máme obrovskou radost, kapra přivážíme na břeh. Je to monstrum, úžasná šupinatá jikernačka která váží 24kg.

Čas plyne jako voda, máme další krásné kapry a čekáme na další monstrum. Třináctý den výpravy mě rybářský pánbůh vyslyšel. Je 6h ráno, pomalu svítá a z vody se valí silný opar. Přichází brutální jízda na prut položený v sedmi metrech na boilies Fish–Banana 24mm. Po dlouhém boji jsem zahlédl kapra pod lodí. Čistá voda hodně zkresluje, proto nedokážu odhadnout jeho velikost, ale nepřipadá mi tak velký. Po dalších patnácti minutách ho navádím do podběráku. Jsem celý zmrzlý, odhaduji ho na 17kg, Martin mu tipuje osmnáct. Skláním se ke kaprovy a chci mu vyndat háček. Z podběráku na mě kouká obří hlava a v tu chvíli si uvědomuji, že tento krasavec bude podstatně větší. Na břehu je nám vše jasné, je to obrovské monstrum. Na podložce rybu poznávám, několikrát jsem ji již viděl. Nejvíce ji navážili 30,5kg, teď, po vytření má 24kg a 104cm. Byl to úžasný zážitek, večer podnikáme malou mezinárodní oslavičku s přáteli. Jikernačka nemá ještě jméno, a tak jsem ji pojmenoval Zeus. Podle trojháčku, který měla zabodnutý ve skřelním oblouku.

Třešnička na dortu přišla 21den výpravy, kdy přichází další vysněný záběr na Monster-Liver 24mm. Je to 24,5kg vytřená šupinatá jikernačka, kterou jsem pojmenoval Královna. Je to v současnosti největší žijící šupináč na Cassienu.

Další kapři, kteří stojí za zmínku 21,1kg 90cm lysec, 19,20kg 104cm šupináč a 19kg 104cm lysec. Během výpravy jsme vytáhli přes třicet úžasných kaprů.

Nedá se nic dělat, čas určený na tuto výpravu je nenávratně pryč. Musíme domů, tak zas někdy příště!

Za Imperialbaits team Tomáš Blažek


NÁZORY A DOTAZY NÁVŠTĚVNÍKŮ

Video - Cassien 2010 Underwater





Kaprařina.

Co je to vlastně za zvláštní, pro někoho divný koníček? Je to ještě “normální”rybařina?? Né! Je to pro většinu opravdových zapálených bláznů jejich každodenní vrtání v hlavě o volbě revíru, nástrahy, strategie a hlavně o představách o našem vysněném kaprovi, který se dříve nebo později ukáže v našem podběráku a my budeme mít tu čest ho pozvednout před objektiv našeho fotoaparátu.Cesta za naším vysněným kaprem, ale nebude zdaleka tak snadná. Osobně se kaprařině věnuji již jedenáctým rokem a na rovinu říkám, že není to jen přijel jsem, nahodil jsem a tahal jsem! A jak to tedy doopravdy funguje? Začíná to dlouhou, trnitou a nekonečnou snahou, při které někdy dojdeme na rozcestí a buď to půjdeme již nějakou snadnou někým již prošlápnutou cestou nebo půjdeme dál tou svou. A tou jsem se vydal i já!

Řeka-
Je tajemná, nevyspitatelná a hlavně každým rokem, se podaří vytáhnout z její hlubiny nějakého neznámého kapra, který mě znovu a znovu nastartuje dodá nový elán do dalších let. Trvalo to nekonečné hodiny, dny, měsíce, roky, než jsem se naučil řeku číst a rozpoznat při jaké teplotě vody,

v jakém ročním období kapři některá místa navštěvují, jak a jakou nástrahu prezentovat. Dnes již můžu říct, že říční kapři mě poodhalili nějaké to jejich tajemství, ale vím jen pár střípků z rozbité obrovské skleněné tabule. To je dobře, je to ten motor který mě žene dál.
Můj sen byl zdolat říčního kapra nad 10kg, tento sen se mě plní až třetím rokem. Od té doby již uteklo hodně vody a kaprů se ulovilo opravdu hodně. Klukovský sen byl ta tam a v náručí se začali ukazovat říční poklady o hmotnostech i nad 18kg váhy. Dnes už vím, že si člověk musí vážit každého kapříka, ať má 60cm, nebo 20kg. Právě tito krasavci, kteří vážili před léty kolem 5-7kg, se nám začínají ukazovat ve své plné kráse. Bohužel se nám již spousta velkých ryb na našich montážích nikdy neukáže. Ale to je právě ta trnitá cesta o které jsem psal. Ať již za to může příroda sama, ale všichni dobře víme, kdo za to hlavně může! Možná to právě sv.Petr vidí a jednoho takového říčního krasavce se mě podařilo zachránit. Při jedné mé cestě k domovu jsem uviděl velký hlouček rybářů. Nedalo mi

a šel jsem se podívat. Na prašné cestě se mrskal statný 16kg šupináč, připomínající spíše hroudu bláta. Po domluvě a přemlouvání jsem vytáhl poslední peníze z mé peněženky a kapra jsem odkoupil. Po ujetí cca 2km jsem kapra doslova půl hodiny resuscitoval a kapr majestátně zamával ocasem. Snad nějaká forma poděkování, co člověk ví??, ale po pár týdnech na to, jsme s kamarádem zažili na řece neskutečnou sérii záběrů , množství a velikost ryb byla úžasná. Něco na tom asi bude.Na řeku není nějaký stoprocentní recept, řeka je řeka a jen to drží ty naše nekonečné sny a hlavně velké kapry při životě!
Znám opravdu jen pár perfektních lidí,kamarádů kteří jsou na tom úplně stejně jako já a troufám si říct že možná i o kousek dál. Opravdové kapří nadšení, buď to za pár měsíců vyprchá nebo přetrvá napořád. A tímto začíná další nekonečná cesta za kapry do jiných zemí, pomalu do celého světa.

Zahraničí-

Zahraničí? Jsou to cesty do neznáma? Mekka kaprařů Francie, Španělsko, Maroko, atd.……..
Jsou tam opravdu vody které skrývají neskutečné kapří obry, ale je to i o tom, zažít u vody nerušených několik dní, týdnů, splynout s tamním prostředím a zdolat nějakého toho obra pro kterého jsme obětovali opravdu hodně. Osobně jsem již navštívil několikrát francouzské jezera a řeku, také na španělské a polské revíry jsem zavítal. Francie je země do které se určitě budu i v budoucnu vracet, je to země s obrovským množstvím nádherných jezer a řek. Pokaždé je to cesta defakto do neznáma. Jednou nachytáme nádherné ryby a další rok je vše úplně jinak. Při mích prvních dvou výpravách na jedno tajuplné jezero, jsem byl úplně bez kontaktu z kaprem. Ale čas letí a ono to jednou přišlo, ikdyž na svého vysněného francouzského kapra ještě čekám. A vím že na mě někde v těch nádherně čistých vodách čeká. Nejsou to zdaleka tak jednoduché vody jak se na první pohled může zdát, ale i po 14 dnech bez záběru, pomalu zničenou celou výbavou, po ukrutném týdenním počasí a vynadání sám sobě „co jsem to za blázna“, po příjezdu domů se posadím a už mě vrtá v hlavě, jak a kdy bych na ně mohl zase vyrazit a dokázat sám sobě že se jen tak nevzdám a jednou to prolomím. A právě to je ta naše nemoc. Kaprařina!!


Boilies-nástraha-

Je obrovské množství nástrah, ale každý si dříve nebo později najde svého favorita. Osobně dnes vím že moje cesta v hledání a bádaní je snad u konce, ikdyž „nikdy neříkej nikdy“ tady platí dvojnásob. Hlavně člověk musí své nástraze věřit a další důležitou věcí je ta, že i s perfektním boiliesem na špatném místě, ve špatnou dobu a špatnou prezentací, může vyjít na prázdno, proto nikdy nezavrhuji boilies po jedné nevydařené výpravě. Kolikrát se mě stalo že boilies které nefungovalo na stojaté vodě, na řece přímo čarovalo. Další věcí je strategie krmení, o které bylo již psáno mnohokrát. Je na každém, jestli bude doma laborovat a probírat se metráky ingrediencí a litry esencí, nebo sáhne po již dávno osvědčených mixech, komplexech, hotovkách, které v dnešní době opravdu rok co rok předvádí co umí. Já osobně jsem propadl nástrahám Imperial baits, na které bylo nachytáno nespočetné množství velkých kaprů a osobně bych bez elite-strawberry už asi ani nejel k vodě. A to mluvím jen o jednom z mnoha parádních věcí, které tato firma nabízí.

Cesta -

Cesta není jednoduchá a kdo se po ní vydá musí počítat i s tím že je hodně lidí, kteří mu jí budou
často znepříjemňovat a házet mu klacky pod nohy. Je to závist, nebo něco jiného?? Co nám mohou závidět?
Ty hodiny strávené u vody?, obětování takřka všeho, jen abychom mohli pozvednout a hlavně pustit
kapra opět do jeho domova? Tohle je jedna z příčin, proč spousta kaprařů vyráží čím dál častěji za kapry do zahraničí. A ne za intrikami, jako v nějakém seriálu na naše vody. Je to ohromná škoda, že si každý z nás nemůže v klidu zdolat toho vysněného kapra u nás doma. Takže přeji každému, ať si tu svou cestu jednou najde.

Ondra Kubena